Přírodopis je souborné označení pro skupinu přírodních věd, které přímo zkoumají živou a neživou přírodu. V praxi je využití tohoto pojmu velmi široké a jeho významové chápání se v průběhu času vyvíjí. Termín přírodopis je obvykle chápaný jako podřazený termínu přírodověda. Oproti přírodovědě zahrnuje pouze vědy, které přímo popisují živou a neživou přírodu na Zemi (vynechává astronomii a geografii) a dále vynechává vědy pomocné, jako jsou fyzika a chemie. 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Vznik života (biogeneze) je v současnosti ne zcela vyjasněná událost, během které se z neživé hmoty stala hmota živá, jež se začala rozmnožovat, vyvíjet a přeměňovat svoje okolí. Jedná se o vědecko-filosoficko-náboženskou otázku, kdy se jednotlivé strany snaží předložit své teorie či důkazy o tom, jak k této události došlo.

Existuje velké množství nejrůznějších představ o vzniku života, otázka však zatím nebyla jednoznačně vyřešena. Spolehlivému vyřešení brání také fakt, že z nejstarších období nejsou dochovány žádné fosílie. A i ty nejjednodušší současné organismy jsou pravděpodobně mnohem složitější než prvotní živé buňky.

Zdroj:

•  [online], poslední aktualizace [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <>

Zdroj:Česká televize

Obory ekologie:
- ekologie obecná - zkoumá obecně platné ekologické principy
- ekologie rostlin - zkoumá vzájemné vztahy mezi rostlinami a prostředím
- ekologie živočichů - zkoumá vzájemné vztahy mezi živočichy a prostředím
- ekologie člověka - zkoumá vzájemné vztahy mezi člověkem a prostředím
- ekologie krajiny - zkoumá souvislosti mezi částmi krajiny, změny krajiny
- ekologie lesa - zkoumá vztahy mezi organismy a lesním prostředím
- ekologie moře - zkoumá vztahy mezi organismy a prostředím v mořích
- ekologie globální - zkoumá souvislosti a změny na celé planetě a jejich vliv na život
Ekologická zkoumání vycházejí z poznatků o organismech a prostředí, které zkoumají biologické a další vědní obory (botanika, zoologie, biologie člověka, meteorologie, geologie, geografie, chemie, fyzika a dal.).
Ekologické znalosti, chování a respektování ekologických zákonitostí je nezbytným předpokladem k ochraně přírodního prostředí i životního prostředí člověka.

Zdroj:https://vyuka.zsjarose.cz

VTAHY MEZI ORGANISMEM A PROSTŘEDÍM
Každému organismu se v daném prostředí nejlépe daří za optimálních podmínek. Organismus se může změnám v prostředí částečně přizpůsobovat a žít i v méně příznivých podmínkách. Krajní podmínky, v nichž může organismus ještě žít, označujeme jako minimální a maximální. Rozmezím těchto krajních podmínek je dána tzv. "ekologická přizpůsobivost organismu".
Při nevhodných podmínkách se organismus dostává do zátěžové situace (stresu), k jejímuž překonání musí vynakládat více energie.
V rozmezí ekologické přizpůsobivosti musí být všechny podmínky prostředí. Pokud dojde k překročení meze jediné podmínky, organismus hyne (např. živočich nemůže být zachráněn nadbytkem potravy, když nemá vodu).
Prostředí musí zajišťovat:
- energii a látky potřebné klátkové a energetické výměně a k růstu organismu (tj. potravu)
- odstraňování nepotřebných zplodin, které vznikají činností organismu
- rozmnožování a rozšiřování organismu
- bezpečnost organismu - podmínky, které neohrožují organismus
(tj. nepřekračují hranice ekologické přizpůsobivosti).

Zdroj:https://vyuka.zsjarose.cz

Mohobuněčné organismy

- jednotlivé buňky se specializují k určité funkci a vytvářejí
pletiva (u rostlin a hub) a nebo tkáně (u živočichů)
- Př: rostliny, houby, živočichové - lisohlávka, šťovík, zajíc)

Příklady pletiv u rostlin:
- stonek - vrchol stonku - pecka

Příklady tkáně u živočichů:
1) smyslová tkáň = nervy v těle
2) svalová tkáň = svaly
3) kožní tkáň

Pletiva a tkáně vytvářejí orgány a orgánové soustavy (trávicí, vylučovací,
nervová, svalová, rozmnožovací) zajišťují funkce každého organismu...

Každý jedinec patří k určitému druhu organismu a jeho tělo je
přizpůsobeno k určitým podmínkám prostředí... Druh je základní
rozlišovací jednotka v biologii..

Stavba těla rostlin:
květ, list, plod, stonek, kořen
Stavba těla houby
třeň, klobouk, prsten, lupeny, pochva, podhoubí

Více zde+ zdroj: https://zapisy.webnode.cz/ekologie/jednobunecne-a-mnohobunecne-organismy/

Prezentace na mnohobuněčné organismy:

1. Na stažení zde:

2. Na stažení zde: 

Video

Zdroj: youtube

Hierarchie organismů

1. biomakromolekuly (bílkovina, DNA)
2. nadmolekulární soustava (ribozom)
3. buněčné organely (mitochondrie, plastidy, jádro)
4. buňka = základní jednotka živých soustav
5. tkáně - živočichové (nervová tkáň), pletiva - rostliny (vodivé pletivo)
6. orgány (mozek, list)
7. orgánové soustavy (trávicí soustava)
8. organismus (člověk, myš, pelargónie)
9. obligátní společenstvo = jedinec není schopen přežít sám (mraveniště, termitiště) 

Zdroj:https://www.biomach.cz

Zakladatelem novodobého systému organismů byl švédský lékař a přírodovědec Carl von Linné (1707-1778). Rozlišil říši minerálů, rostlin a živočichů.  

Lidé si vždy všímali, že organismy mají mnoho shodných znaků v tvaru a stavbě těla a že žijí v určitém prostředí. Dávali jim různé názvy, aby se v nich vyznali. Shromažďované poznatky o nově objevovaných a popsaných organismech postupně narůstaly. Proto bylo třeba vyřešit dvě nezbytné věci: přesné pojmenování organismů a jeho zařazení do soustavy (systému) organismů podle společných znaků a vlastností. Pro všechny biology je závazné mezinárodní odborné názvosloví, kde jsou jména organismů uváděna v latině. Kromě toho je vytvořeno v jednotlivých zemích národní odborné názvosloví - u nás v češtině. Každý popsaný žijící i vyhynulý organismus má jméno složené ze dvou částí: 

• Podstatné jméno určuje rod

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Prezentace

Video

Zdroj: youtube

Třídění živých organismů

Živé organismy třídíme podle společných znaků do 4 skupin:

1. Bakterie a sinice a jiné mikroorganismy
2. Houby
3. Rostliny
4. Živočichové
5. 1. Bakterie a sinice a jiné mikroorganismy

- nejjednodušší živé organismy

- pouhým okem neviditelné

1. 2. Houby

- neobsahují zelené barvivo zvané chlorofyl

- vyživují se ze zbytků v půdě

- nepohybují se z místa na místo

- jedlé (hřib pravý, suchohřib babka)

- nejedlé

- jedovaté (muchomůrka zelená, muchomůrka červená)

- mezi houby patří např. i plísně a kvasinky

1. 3. Rostliny

- obsahují zelené barvivo (chlorofyl)

- nepohybují se z míst na místo

- význam rostlin - v zelených částech probíhá fotosyntéza (z vody a z oxidu uhličitého za pomoci slunečního záření vytvářejí živiny pro svůj růst a při tom uvolňují kyslík)

- dělení podle způsobu rozmnožování:

a) kvetoucí (semenné) - rozmnožují se semeny

podle nadzemní části dělení na byliny a dřeviny

kvetoucí rostliny např. tulipán, smrk, mrkev

b) nekvetoucí (výtrusné) - rozmnožují se výtrusy

např. kapradiny

4. Živočichové

- živí se jinými živými organizmy - rostlinami nebo živočichy

- aktivně se pohybují z místa na místo

- dělíme je na 2 velké skupiny

A) OBRATLOVCI

a) ryby

b) obojživelníci

c) plazi

d) ptáci

e) savci

B) BEZOBRATLÍ

A) OBRATLOVCI

a) ryby

- mohou žít pouze ve vodě

- tělo pokryté šupinami

- dýchají žábrami

- např. (dopiš)

b) obojživelníci

- dospělí jedinci žijí na souši a dýchají plícemi, vajíčka kladou do vody a jejich larvy (pulci) žijí ve vodě a dýchají žábrami

- žáby, čolci, mloci

- např. (dppiš)

c) plazi

- dýchají plícemi

- tělo pokryté šupinami

- želvy, hadi, ještěři a krokodýli

- např. (dopiš)

d) ptáci

- tělo přizpůsobené k letu

- tělo pokryto peřím

- přední končetiny přeměněny v křídla

- čelisti proměněny v zobák

- dýchají plícemi

- např. (dopiš)

e) savci

- několik tisíc druhů

- do této slupiny patří člověk

- rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko

- dýchají plícemi

Zdroj: https://zsopocno.cz

Botanika neboli rostlinopis či fytologie je přírodní věda spadající do velkého okruhu věd biologických. Zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a vše, co s nimi souvisí. V rámci botaniky můžeme rozlišit další specializovanější vědní obory, jako geobotanika (fytocenologie), fytogeografie, morfologie rostlin, paleobotanika, archeobotanika, fyziologie, fytofarmakologie a fytoterapie, rostlinolékařství (fytopatologie), herbologie, systematika, ekologie, anatomie rostlin a podobně.

Floristika je odvětvím botaniky, které se věnuje vyhledávání, určování a evidování rostlinných druhů na určitém území.

Zdroj: 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Historie botaniky

Historie botaniky má své kořeny v ústním podání paleolitického člověka, který se živil výhradně sběrem plodin, . Zřejmé pokročilé znalosti registrujeme v období neolitické revoluce - přechodu člověka k zemědělství. Větší zájem o samotnou rostlinu se projevil až ve starých Athénách u Aristotelova žáka Theofrasta. V Evropě byl po dobu středověku většinou zájem pouze o lečivé účinky rostlin, které byly zapisovány do tzv. herbářů.

V Evropě se botanika odlišila od zemědělství a medicíny až v renesanci. V českém prostředí na to měl velký vliv lékař Adam Zalužanský ze Zalužan na konci 16. století. Vynález mikroskopu byl převratný objev, který umožnil nahlédnout do anatomie rostlin.

Zdroj: 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Prezentace

Vědní obory botaniky:

systematická botanika - popisuje a třídí rostliny do systému (taxonomie)

morfologie - popisuje vnější stavbu rostlin

anatomie - popisuje vnitřní stavbu rostlin

cytologie - popisuje rostlinné buňky

fyziologie - popisuje životní děje, které probíhají v rostlinách

genetika - popisuje dědičnost a vývoj rostlinných druhů
Rostliny mají v přírodě velký význam, ovlivňují veškerý život na Zemi.
Pomocí fotosyntézy dokážou přeměňovat neústrojné (anorganické) látky na látky ústrojné (organické). Rostliny jsou proto producenty a představují základ každého ekosystému - tvoří základnu potravní pyramidy. Ostatní organismy, které se rostlinami živí (konzumenti I. řádu), na nich zcela závisejí.
Při fotosyntéze se zároveň do atmosféry uvolňuje kyslík.
Podle stupně vývoje jsou rostliny uspořádány do botanického systému.
První přehled rostlin (i živočichů) uspořádal švédský biolog Carl von Linné (1707 - 1778). 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Přechod rostlin na souš

- adaptace na vodní a suchozemské prostředí, vodní a

suchozemské ekosystémy

Adaptace

- život vznikl nejprve ve vodě v mělkých mořích (řasy) - na souši byly špatné podmínky:

1) v atmosféře chyběl O2

2) nebyla ozónová vrstva => na Zemi dopadalo škodlivé UV záření

3) na souši neměly rostliny vlhko => spálilo by je Slunce

- před 4,5 mld let - vznik života (prokaryota)

- před 1,5 mld let - eukaryota

- v siluru (starší prvohory) přechod na souš

1. Řasy

2. Mechorosty - bezcévné

3. Kapraďorosty - cévnaté

Vodní rostliny = řasy

- stélkaté rostliny - nemají tělo, mají jednoduchou stavbu

- stélka (= thalus): ● jednobuněčná

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

• mnohobuněčná

- bičíkatá (krásnoočko, kolonie - váleč koulivý)

- měňavkovitá (zlativka)

- buněčná (zelenivka, rozsivky, kolonie - řetízovka)

- vláknitá (jařmatka)

- trubicovitá (žabí vlas, potěrka žabí símě)

- pletivná stélka - členěná na části (chaluhy, parožnatka)

rhizoidy - kořínky

kauloid - lodyžka

fyloidy - lístky

ve vodě, sají vodu celým povrchem)

Suchozemské rostliny

mechorosty - slepá vývojová větev

kapraďorosty - z nich se vyvinuly rostliny semenné

- bezcévné rostliny - nemají cévní svazky, roztoky se šíří difúzí = cezením z buňky do buňky = pomalý způsob (žijí

- bičíkaté gamety i spóry - šíření pouze vodou

- z řas se vyvinuly suchozemské rostliny - nejprve rostliny výtrusné - 2 větve:

- mají tělo = cormus - členěné na části, každá část specializovaná na určitou funkci

- vegetativní orgány: kořen, stonek, list

- reprodukční orgány: výtrusnice u rostlin výtrusných

- oblaněné spóry, bezbičíkaté gamety => postupná nezávislost na vodě

květ a plod u rostlin semenných

podmínky, které umožnily přechod rostlin na souš:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Rostliny jsou  v říši eukaryotických a převážně fotosyntetickýchorganismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy.

Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík.

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Sinice (Cyanobacteria, ale také Cyanophyta  je kmen nebo oddělení (záleží, zda se jedná o bakteriologické či botanické pojetí) gramnegativních bakterií. Vyznačují se schopností fotosyntézy, při níž vzniká kyslík(tzv. oxygenní typ). Český název této skupiny pochází ze slova sinný, tedy modrý.

Buňky sinic jsou jednobuněčné či vláknité, nejčastěji modrozeleně zbarvené a v mnohých ohledech typicky prokaryotické: obsahují kruhovou molekulu DNA, bakteriální typ ribozomů a chybí u nich složitější membránové struktury. Fotosyntetická barviva se nachází ve speciálních útvarech, fykobilizomech nebo thylakoidech. K hlavním pigmentům účastnícím se fotosyntézy patří chlorofyl (zpravidla typu a, někdy též b, c nebo d) a dále allofykocyanin, fykocyanin, fykoerythrin a další. Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken.

Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík.

Zdroj: 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Lišejník (latinsky Lichen), někdy lichenizovaná houba,je symbiotické společenství houby (mykobionta) a řasy či sinice(tedy fotobionta neboli fykobionta). Vědecký obor studující lišejníky se nazývá lichenologie.

Fotobiontem je řasa nebo sinice, mykobiont je vřeckovýtrusná nebo vzácně i stopkovýtrusná houba. Vzájemné vztahy mezi fotobiontem a mykobiontem nejsou ještě přesně zjištěny, mohou přecházet od oboustranně výhodného svazku až k negativnímu (parazitismu). Specifický vztah v lišejníku se označuje jako lichenismus.

Je známo přibližně 13 500 - 17 000 druhů lišejníků[3] a každoročně jsou popisovány další. Lišejníky mají své vědecké i české taxonomické názvy, přičemž jméno lišejníku je zároveň jménem houby, příkladem může být terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes). České názvy však byly většinou vytvořeny v 19. století a jsou zastaralé, neodpovídají dnešnímu zařazení lišejníků v systému hub. Řasy či sinice mají svá zvláštní jména.Z celkového počtu druhů hub tvoří lichenizované houby asi 21 %

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. K roku 2017 je známo kolem 120 000 druhů hub, ale předpokládá se existence až 3,8 milionů druhů.[1] V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů.

V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy.

Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

Zdroj: 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Přesličky (Equisetophyta, někdy Sphenophyta) jsou vyšší (cévnaté) rostliny. V současnosti existuje asi 35 druhů. Oddělení Equisetophyta obsahuje pouze 1 recentní třídu Equisetopsida.

Ve fosilních vykopávkách je však možné nalézat přesličky, náležející do jiných již vymřelých tříd oddělení, které byly významnou částí flóry v období karbonu, Hyeniopsida, Sphenophyllopsida a Pseudoborniopsida aj.

Třída Equisetopsida obsahuje v současnosti jediný řád přesličkotvaré Equisetales. Další řády jsou vymřelé, byly na Zemi rozšířeny v prvohorách, např. Calamitales. V současnosti existuje jediná čeleď, přesličkovité (Equisetaceae).

Čeleď přesličkovité obsahuje recentně 1-2 rody, záleží na pojetí. Např. Květena ČR uznává 2 rody: přeslička (Equisetums. str.) a cídivka (Hippochaete), jiní jako Kubát 2002 uznává 1 široký rod přeslička (Equisetum s.l.) se 2 podrody.

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Kapradiny (Polypodiophyta) jsou oddělení výtrusných cévnatých rostlin, čili kapraďorostů (Pteridophyta), jehož zástupci jsou hojně rozšířeni po celé Zemi. Současné druhy jsou z velké většiny byliny, ale v některých tropických oblastechrostou i stromovité druhy. Vymřelé stromovité kapradiny se hojně vyskytovaly v permokarbonských lesích. Kapradiny se poprvé objevily ve spodním devonu a největší rozvoj zažily právě během karbonu a permu. V druhohorách a třetihorách spíše kapradiny vymíraly. Evolučně pravděpodobně navazují na oddělení Rhyniophyta. Kapradiny druhotně netloustnou(tzn. nezvětšují tloušťku stonku nebo kořenu činností laterálního meristému kambia, případně felogénu). Oddělení kapradiny obsahuje jedinou recentní třídu Polypodiopsida (používají se i synonymická označení Filicopsida či Pteridopsida). 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Anatomie rostlin čili fytotomie je podobor botaniky a anatomie, zabývající se vnitřní stavbou těl rostlin. Do jisté míry se v praxi překrývá s morfologií rostlin, která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbu. Na základě odlišných anatomických a morfologických vlastností je tvořen botanický systém a zároveň pomáhají pochopit evoluční vztahy mezi druhy i vyššími taxony. 

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Semenné rostliny (Spermatophyta), dříve též jevnosnubné (Phanerogamae), je skupina, která zahrnuje všechny rostliny, které produkují semena. Opakem jsou výtrusné rostliny (Sporophyta), dříve nazývané též tajnosnubné (Cryptogamae).Semenné rostliny se zařazují do skupiny cévnatých rostlin, které patří do podříše vyšších rostlin.

K semenným rostlinám patří tyto recentní skupiny, většinou označované jako oddělení, v systémech respektujících APGzpravidla ponížené na řády:

• cykasorosty (Cycadophyta)
• jinany (Ginkgophyta) s jediným přežívajícím druhem jinanem dvoulaločným
• jehličnany (Pinophyta) včetně liánovcotvarých (dříve samostatné oddělení Gnetophyta)
• krytosemenné (Angiospermae/Magnoliophyta)
• Zdroj:
• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Nahosemenné rostliny (Gymnospermae) jsou skupinou semenných rostlin, do které patří jehličnany, cykasy, jinany a liánovcotvaré rostliny. Pojmenovány jsou na základě rysu, kterým jsou charakteristické. Semeno rostlin nahosemenných totiž (na rozdíl od vývojově pokročilejších rostlin krytosemenných) není ukryto v plodu, ale volně leží na plodolistu, z něhož později vzniká podpůrná šupina.

Na rozdíl od krytosemenných netvoří pravý květ, ale kvete místo nich pomocí šištic. Tvorba semene v šišticích (strobilech) je typická pro všechny nahosemenné. U některých druhů, jako např. u většiny jehličnanů, šištice postupně dřevnatí a vytváří známou šišku, jindy mohou být šištice redukované a popřípadě mohou části šištic i postupně zdužnatět a vytvořit tak míšky zdánlivých plodů, jak tomu je například u tisu.

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Krytosemenné (Magnoliophyta) je botanické oddělení řazené do říše rostlin. Název je odvozen od skutečnosti, že vajíčka jsou ukryta v semeníku, a tak se semena nachází v plodu vzniklém ze stěny semeníku. Vznikly asi v triasu, dnes jsou dominantní skupinou suchozemských rostlin. 

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry), která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa nebo vlhké nekosené louky. Protože není zpravidla jednoznačně specifikováno, jakou prostorovou velikost by měl ekosystém mít, lze za ekosystém považovat v extrémním případě i celou biosféru a naopak, třeba i trávicí trakt přežvýkavce (s výskytem bakterií a nálevníků).

Český zákon o životním prostředí ekosystém definuje jako "funkční soustavu živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase."Někteří vědci (např. Robert O'Neill) se domnívají, že pojem ekosystém je příliš zastaralý a v současné ekologii už nemá místo. Faktem je, že původně byl ekosystém vnímán spíše jako uzavřený celek, který nekomunikuje s okolím (Eugene Odum). Většina odborníků se ovšem přiklání k názoru, že ekosystém v posunutém pojetí otevřené struktury je termínem použitelným a zjednodušujícím komunikaci.

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Je tvořen společenstvím organismů spolu s abiotickým prostředím. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny koloběhem látek, tokem energie a předáváním informací. Dalším znakem ekosystému je neustálý vývoj a samoregulace, které podmiňují stabilitu ekosystému.

1) vodní - rybník, řeka, moře, oceán

2) suchozemský - les, louka, pole

Abiotické podmínky jsou určité množství vody, minerálních látek, světla a tepla. Souhra těchto abiotických faktorů vytváří určité podmínky klimatické (podnební) i půdní, které se v průběhu času mění.

Zdroj:https://bio-zeme.wz.cz

Louka (botanicky, geologicky, knižně či nářečně též niva či lučina) je zemědělská kultura tvořená společenstvím různých druhů trav, jetelovin a bylin. Louka je buď vytvořena uměle, nebo vzniká přirozeně. Příkladem přirozených luk jsou stepi, alpské louky nebo zaplavované louky na vlhčích pozemcích, nejčastěji v blízkosti vodních toků.

Louky se využívají buď jako pastviny, kdy slouží jako zdroj potravy různým druhům hospodářských zvířat, jež se zde volně pasou, jedná se především o krávy, ovce, kozy a koně, nebo se využívají jako zdroj sena pro krmení v zimním období. V tom případě se tráva nechá vyrůst, načež se pokosí, usuší se a takto vzniklé seno se pak uskladňuje na zimu, kdy slouží jako základní (objemové) krmivo pro domácí zvířata i lesní zvěř.

Lukařství a pastvinářství je multidisciplinární obor, využívající poznatků z biologie, ekologie, pedologie, pícninářství, pěstování rostlin a výživy hospodářských zvířat k zajištění výroby kvalitní objemné píce z travních porostů a biomasy pro energetické a biotechnologické účely.

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Zahrada je lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací, prostor kde jsou obvykle pěstovány nebo umístěny rostliny. Může sloužit k odpočinku, volnočasovým aktivitám, reprezentaci, pro pěstování rostlin určených ke konzumaci nebo i jinému účelu. Vědeckým, výzkumným a pedagogickým účelům pak slouží specializované botanické zahrady a arboreta, kde jsou sbírky často také nějak architektonicky upraveny. Zemědělský slovník vymezuje zahradu jako prostor s úplným nebo částečně omezeným přístupem veřejnosti.

Zahradu zakládá majitel, zahradní architekt nebo zahradník, udržuje majitel, uživatel nebo zahradník. Je doporučováno a vhodné, aby zahradu udržoval stále týž zahradník nebo táž osoba. zahrada může být založena podle pravidel sadovnické tvorby.

Při příležitosti znovuotevření Květné zahrady v Kroměříži ředitelka NPÚ Naďa Goryczková řekla: "Zahradní kultura je u nás stále opomíjena".

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>

Les je území hustě porostlé stromy. Odborně řečeno jde o soubor biocenóz, jehož determinantou jsou dřeviny stromového vzrůstu. Jedná se o velmi složitý ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenóza), živočišnou (zoocenóza) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle jisté lesnické definice je za les považováno území (lesní porost), v němž rostou dřeviny (stromy), které dorůstají minimální výšky 5 metrů a zápoje korun alespoň 25 %. Ovšem podle různých definic se pak liší i pokrytí lesy. Lesy dělíme na smíšené, listnaté a jehličnaté.

Největší rozlohu souše zaujímá tzv. tajga, formace jehličnatých lesů chladného pásma severní polokoule, tvořená v Evropě především různými druhy smrku, jedle, modřínu a borovic, v Asii ještě kryptomerie, tsugy, túje a cypřišky, v Severní Americe také douglasky.

Zdroj:

• Přírodopis wikipedie [online], poslední aktualizace5. 10. 2017 v 12:37. [cit. 1. 1. 2006], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodopis>